»Srce nije kamen« je aktuální chorvatský hit. Je to normální popík, ale trochu jiný. Ostatně už i Vincent Vega říkal, že nejzábavnější věc na Evropě jsou »drobné odlišnosti«. Na dovolené je to roztomilé, v byznysu to může být smrtící.
Mnohokrát jsem byl svědkem toho, jak nadějný český kolega stačil svoji kariéru v nadnárodní firmě zlikvidovat, protože neovládal pořádně cizí jazyk. Nadřízeným se jevil jako nekompetentní a divný. Korunu tomu kolega nasadil vždy tím, že svou lámanou angličtinou vykládal americkému šéfovi vtipy. To obecně manažerské příručky nedoporučují ani lidem, kteří jinak jazyk ovládají. Důvodem jsou právě ony drobné kulturní odlišnosti, které způsobují, že humor cestuje poměrně obtížně. Následkem toho jsou vrcholová mezinárodní obchodní jednání poměrně suchopárnou záležitostí. Kdo ale i v takové situaci dokáže skutečně zasmečovat a opravdu přesným »džoukem« okolí dostat, zpravidla získá kromě úsměvu i vyjednávací výhodu. Chce to ale, vedle dokonalého kulturního zvládnutí cizího jazyka, i pořádnou dávku kuráže. Tu určitě měl můj dobrý známý při jednání o obrovské zakázce s německým průmyslovým gigantem. Bylo těsně po německých volbách a kancléřkou se stala šéfka pravicové CDU-CSU, která ovšem sama pochází z NDR. V průběhu jednání se němečtí upjatí průmyslníci zeptali mého přítele: »A pane doktore, odkud se s paní kancléřkou Merkelovou vlastně znáte?« Suše odvětil, že z festivalu socialistické mládeže na Kubě. Samozřejmě to byl fór. On tam nikdy nebyl a ona asi také ne. Nicméně zabodoval a stal se tak pro druhou stranu ještě více kulturně kompatibilní. Zakázku přirozeně dostal.
(původně zveřejněno 15. 6. 2006 v Hospodářských novinách)
Commentaires